Bílé Karpaty

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty s rozlohou 715 km² se rozprostírá na území okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. Osou CHKO Bílé Karpaty je pohoří Bílé Karpaty. Z jižního směru zasahuje do území Dolnomoravský úval, oblast východně od města Luhačovice je již součástí Vizovické vrchoviny. Pohoří Bílých Karpat začíná na jihu u Sudoměřic, na severu jej odděluje od Javorníků Lyský průsmyku. Ve středověku se v této oblasti rozprostírala území historické Lucká provincie, která byla předmětem sporů vládců Moravy a Uher. Jedná se o bilaterální (přeshraniční) oblast, kdy česká část Bílých Karpat s orientací orientaci severovýchod-jihozápad a nadmořskou výškou 175 – 970 m dosahuje délky 70 km. Slovenská část CHKO Biele Karpaty, vyhlášená v roce 1979, má rozlohu 435 km².

Bílé Karpaty představují výjimečnou oblast mezi českými velkoplošnými chráněnými územími. Celá oblast, ale zejména její jižní část, byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Díky zachování mimořádných přírodních hodnot, harmonické krajině a jiným přírodních a krajinných kvalitám byly Bílé Karpaty v roce 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace v rámci programu Člověk a biosféra organizace UNESCO. Vzhledeme k charakteru Bílých Karpat může tato oblast sloužit jako území pro modelaci koexistence ochrany přírody spolu s hospodářskými aktivitami respektujícími místní přírodní podmínky a ekologickou únosnost.

Charakteristika

Nejvyšším vrchem je Bílých Karpat je Velká Javořina (970 m). Poblíž tohoto vrcholu nalezneme prales s porosty buku, javoru nebo jasanu. Dalšími vrcholy jsou Chmeľová (925 m) nebo Velký Lopeník (911 m). Oblast Bílých Karpat náleží do povodí řek Moravy a slovenského Váhu.

Bílé Karpaty tvoří několi celků: Žalostinská vrchovina, Javořinská hornatina, Lopenická hornatina, Súčanská vrchovina, Beštiny, Kýčerská hornatina, Kobylináč, Bošácke a Vršatské bradlá. K nejnavštěvovanějším přírodním zajímavostem patří Červený Kameň, Vršatecká bradla, Lednický hrad či unikátní květnaté louky v české části Bílých Karpat.

Geologie

Z geologického hlediska jde o flyšové pohoří s převahou pískovců, jílovců a slepenců z geologického období paleocénu až spodního eocénu. Výrazně jsou zastoupeny i jílovce z období vrchní křídy až paleocénu. Flyšové pásmo je v oblasti Bílých Karpat tvořeno magurským příkrovem. V reliéfu Bílých Karpat se výrazně projevují odolné vápence pocházející z usazenin jurského bradlového pásma.

Příroda

Ráz krajiny střední a severní části Bílých Karpat je utvářen docela řídkým pasekářským či kopaničářským osídlením. Západní část CHKO se vyznačuje rozlehlými komplexy květnatých luk s rozptýlením soliterních stromů. V případě širšího okolí Starého Hrozenkova, nacházející ho se ve střední části Bílých Karpat, mluvíme o oblasti tzv. Moravských Kopanic, jimž dala současný vzhled pozdní valašská kolonizace v 17.–18. století. Moravské kopanice charakterizuje roztroušená zástavba se střídáním zalesněných a bezlesých ploch, drobných lesíků a nevelkých políček. Nejzazší severovýchodní část Bílých Karpat v okolí Valašských Klobouk a Brumova patří již k Valašsku a krajina zde již připomíná navazující Javorníky.

Historický vývoj oblasti, typické způsoby hospodaření a v neposlední řadě její vzdálenost od průmyslových středisek umožnili zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť: od teplomilných stepních porostů k podhorským přepásaným loukám, od doubrav po pralesovité horské bučiny čí nejrůznějším typům drobných lučních a lesních mokřadů. Bílé Karpaty se staly významným pojmem zejména jako území s nejvyšší diverzitou a s největším počtem vstavačovitých rostlin (orchidejí) v celé střední Evropě.