Místa v Bílých Karpatech

Menší město na rozhraní Dolnomoravského úvalu a Bílých Karpat, vzniklé rozvojem vesnice ležící nedaleko původní vodní tvrze, pozdějšího strážnického zámku. Ve středověku plnilo město obranné funkce, ve 14. století postupně docházelo také k rozvoji obchodního ruchu. Původní tvrz později přebudována na hrad. Během husitských válek došlo ke zpustošení celé oblasti, v 17. století se zde rozvíjel bratrský sbor. Místní školu navštěvoval Jan Ámos Komenský. V první polovině 19. století byla Strážnice významným centrem vzdělanosti a největším městem na Slovácku.

Naučná stezka provázející podhůřím Bílých Karpat věnovaná v českých zemích vzácnému jeřábu oskeruši, který je v této oblasti hojně rozšířen. Stezka je značena červeným šikmým pruhem a k dispozici jsou dva okruhy - 3km a 7km. Na stezku lze vyjít např. u Muzea oskeruše ve Tvarožné Lhotě a cestou lze navštívit rozhlednu na Travičné, obec Radějov nebo si prohlédnout chráněnou Špirudovu oskeruši.

Komplex 14 historických vinných sklepů vybudovaných obyvateli nedalekého Petrova. Průčelí některých sklípků jsou omítnuta typickou kombinací bílé a modré barvy, některá jsou ozdobena barevnými ornamenty. V 15. - 17. století zde místní obyvatelé hledali úkryt během válečných událostí. Sklepy byly zbudovány zahloubením do břehu bez nadzemní části a tvoří uliční zástavbu ústící do dvou návsí. Délka sklepů dosahuje 15 metrů, šířka max. 3 metrů. Sklepy i v dnešní době slouží svému původnímu účelu. Památková rezervace zde byla vyhlášena v roce 1983 jako první vesnická památková rezervace v českých zemích.

Nejjižnější obec na východním břehu Moravy na silnice mezi Strážnicí a slovenskou Skalicí. Obec vzniklá v blízkosti tzv. vyzvědačské stezky ("via speculatorum") , první zmínky o obci pocházejí ze 14. století. Ve vesnici zachováno několik tradičně bíle líčených usedlostí s modrou obrovnávkou z 19. století. Na návsi bývalý panský dvůr.

Obec s cca 700 obyvateli, ležící v náhorní rovině 9km JZ od Uherského Brodu. Počátky obce jsou spojovány s kolonizačním úsilím Boreše z Rýzmburka ve 2. polovině 13. století. Název obce je odvozen podle Slávka z Rýzmburka. Stejně jako jiné obci v okolí nezústala obec ušetřena uherských nájezdů, během jednoho z nichž byla v roce 1663 vypálena. V minulosti obcí procházela významná obchodní cesta do Strání a dále do Nového Města na Moravě.

Příhraniční obec ležící mezi nejvyšším vrcholem Bílýck Karpat Velkou javořinou a Velkým Lopeníkem tvořící "soubocí" s obcí Květnou. První zmínky o obci se datují do 14. století, kdy je zde připomínáno městečko s tvrzí sloužící pro výběr mýta. Během husitských válek městečko pokleslo na úroveň obce. Později došlo k jeho opětovnému rozvoji.

Obec s 850 obyvateli (v roce 2012) v údolí říčky Okluky na úpatí Bílých Karpat. Obec byla založena ve 2. polovině 13. století v rámci kolonizačních aktivit Boreše z Rýzmburka. V katastru obce - v lokalitě Hrádek -  byly nalezeny pozůstatky tvrziště a zlomky středověké keramiky. Behem nájezdů vojsk Štěpána Bočkaje byla obec na počátku 17. století vypálena.

Horská vesnice se staveními roztroušenými po svazích Velkého Lopeníku. První zmínky o obci pocházejí z konce 18. století. Původ názvu z lopen, lupen – list, odtud vrch s listím, tj. s listnatým lesem. Díky náročnému kopaničářskému způsobu života patřila obec k nejzaostalejším a nejchudším obcím regionu a velká část mistních obyvatel odcházela za prací do Rakouska nebo jincýh oblastí Moravy. Ještě v roce 1902 zde byla zaznamenána 98% negramotnost, první silnice do obce byla zprovozněna v roce 1924.

Obec ležící mezi vrcholy Velká Javořina a Velký Lopeník. V 18.století zde byla Lichtenštejny založena sklárna a obec se stala sídlem uhlířů a dělníků v místní sklárně. V roce 1858 se vlastníky sklárny stala firma E.Gopferd a E.Zahn, kteří sklárnu pojmenovali Blumenbach. Odtud původ názvu Květná. Výroba skla v obci probíhá do dnešní doby.

Pramen železité vody nedaleko obce Březová pod Novou horou (552 m). Rovněž označován jako Březovská kyselka. První zmínky o pramenu jsou datovány do r. 1580 ve spisu zemského fyzikuse Tomáše Jordána z Klausenburgu.